na Blog.cz

citím se polovičně.

tak jako bych se tady necitíla jako doma, i když doma v podstatě jsem.

Nevím proč, ale celý můj život (samozřejmě, že ne doslova celý život, ale nějakou dobu, kdy už myslím, jako člověk nad svým životem, co v životě chce, jaké jsou jeho ideály, sny, životní plány) mě to táhne do ciziny. Možná to je tím, že můj taťka často na ČR nadává a celý můj život (zase jak už jsem psala) chce ať jdu bydlet do ciziny (dle jeho názoru nejlépe do Německa nebo Švýcarska, Rakousko může být taky). Možná proto se celý můj život snažím být nejlepší v jazycích a pak se v dospělosti odstěhovat.

Vím, že to tak má skoro každý v mém věku a málokomu se to podaří nebo se naopak vrátí zpátky "domů" ale i tak je to pro mě jeden z mých snů, respektivě mých životních priorit. Samozřejmě je tu několik věcí, které bych měla jako určitou negativní stránku toho všeho... Ano bude mi chybět rodina, protože ta je základ. Nejvíce by mi asi chyběl můj táta... S ním si prostě nejvíc rozumím a cítím u něho takovou tu oporu, to že mi v určitých směrech věří, i když mi to třeba neřekne přímo, jde to na něm vidět a nechci ho prostě zklamat. Samozřejmě i máma, která tu pro mě je celou dobu, celý můj život (stejně jako táta)...Máma mi spíše říká, že tu pro mě nahlas, ale od táty (i přestože mi to neříká přimo) to cítím více a upřímněji...

Je za mnou 8 hodin školy, každodenní brzké vstávání, žádná Vánoční nálada a ani atmosféra v mém pokoji se nekonají. Jediné co mě přesvědčuje o tom, že je zima, je kalendář a nehorázná zima, která je venku. Ale je to tak a za neuvěřitelný jeden školní týden jsem doma a už mužu v klidu dělat vánoční věci!

Dneska mi přišel dárek pro mojí nejlepší kamarádku, možná Vám ho později i vyfotím'

Pokud mohu být upřímná, jsem hrozně moc spokojená s novým designem, působí na mě hrozně příjemně, je v nude barvách a do 18.12 určitě změnu nečekjte, možná dokonce do 23.11.

Zrovna se koukám na Charlieho malá tajemství // Ten, kdo stojí v koutě.

Mám pocit,že budu ZASE nemocná, ZASE. Třeští mi hlava, začínám mít rýmu a začíná mě od rána pěkně bolet v krku, asi bych se mohla přeměřit.

Na večeři jsem si dala pizzu (sýr fetta, sýrovo-smetanová omáčka, špenát) a byla fakt dobrá. Poslední dvě pizzy, které jsem si koupila byly značky DonPeppe a jsou faaakt dobré. Předtím jsem měla kuřecí se špenátovou. Jinak co se týče toho co mimo koukání na film dělám, je to, že přemlouvám mojí kamarádku K. aby si založila blog. Měla ho už několikrát, ale vždycky se na to vykašlala. Konečně jsem si uvědomila, že bych mohla napsat ségře co dělá. Mamka odešla na firemní večírek a taťka pořád není doma. No, nevadí. Měla jsem v plánu, že se kouknu na Sex ve městě, jenomže kvalita zvuku nestála za nic.

jsem unavená...unevená ze všech lidí, kteří si hrají na přátelé, i když jimi v žádném případě nejsou...

z lidí, kteří mají potřebu někoho neustále řešit a rozšiřovat o něm všechny možné nesmysly...

V podstatě je známe všichni. Jsou to lidi, kteří na nás hrají, že je vše v pořádku, opak je ale pravdou.

Upřímně, nevím co mě deprimuje více, jestli ta faleš kolem nás nebo jestli to, jak často se nám to stává. Máte kamarádku, říkáte ji v podstatě všechno, ví o tom kdo se Vám líbí, s kým si píšete, kde kupujete oblečení, jakou máte velikost oblečení. O měsíc později se dozvíte, že tu celou dobu všechny ty věci, se kterými jste se jí svěřili, říkala jiným lidem. Taky se dozvíte to, že si začla psát s klukem, který se Vám tu celou dobu tak moc líbí.

No neřekli byste že to je nefalšovaná kráva? Neřekli? V tom případě před Vámi smekám, za Vaši klidnou povahu. Já bych slečně vyškrábala oči.

Asi nejdůležitější věc, kterou můžeme udělat je to, ať změníme sami sebe, pokud to děláme my samotní. Ovšem pak je tu možnost druhá...a to ta, že někoho takového máme ve svém okolí. První možnost je, že dotyčný je právě ten který roznáší o Vás... Snažte se s dotyčným přestat bavit (to dělám vždycky já) v druhém případě je to, že za Vámi někdo donaší. Snažte se informace ignorovat, nekomunikovat s osobou. Jí to přejde a přestane za Vámi a možná později za Všemi chodit. Jenomže, samozřejmě... je tu ta maličkost ... svině sviní zůstane, že?

Věc nad kterou přemýšlím je, proč ta falešnost kolem nás vznikla? Proč někoho baví řešit náš život...

Jednoduchá odpověď...

Většinou nám osoba něco závidí...Ať už vzhled, známky, vědomosti, oblečení, peníze, telefon, přátelé, vlastnosti, talent nebo v podstatě cokoliv jiného. Pokud máte pocit, že Vám nikdo nemá co závidět, jste naomylu. Na velkém omylu. A proč? Protože lidé jsou schopni závidět kde jakou hloupost. Nebo je to prostě věc, která Vám příjde jako samozřejmost. A to je ten problém... Ten problém, že lidi jsou závistiví a mají nutkání nepřát ostatním...

Tím ostatním, myslím v podstatě hlavně Vás, protože dneska se s Vámi bavím poměrně hluboce, což taky někdy není od věci, že?

Středa 7:00 - ráno mi poprvé zvoní budík, musím vstát, jinak bych nestihla školu

7:05 - volám mamce, že má vstát, aby stihla práci

7:15 - konečně jsem vylezla z postele

7:25- už konečně oblečená, maluju se, vyčesávám si vlasy

7:40- ranní hygiena provedená, jdu se nasnídat

7:45 - začínám mít nervy v kýblu, že nestíhám

7:49 - konečně venčím psa

7:58- pes je doma, já už na zastávce

8:05- vystupuju z tramvaje a jdu do školy

8:15- učitelka ještě není ve třídě, i když už dávno měla

8:20- začíná první hodina

No neřekli byste že mám vlastně v pohodě den? Já bych si to řekla taky, kdyby nebyl den blbec, který Vám dneska s radostí popíšu.

10:30 - píšu test z angličtiny a příjdu si naprosto blbě, stejně jako 3/4 třídy, většinou si radíme samostatně pracujeme.

13:50- končím ve škole

15:30- rozhodnu se, že si udělám americké cookies

16:00- z amerických cookies se mi stane papírové těsto, které se připeče

18:50 - zjistím, že zítra mám mít papíry do práva, které musím sama udělat

20:30 - rozhodnu se napsat článek, udělat referát a okolo 22:00 se jít učit

Dnešní článek bude už v trochu Vánoční atmosféře. Od pondělí jsem doma, relativně marodím a nevím co dělat. Většinu času jsem na mobilu, notebooku nebo se koukám na televizi (tam na filmy nebo seriály). Čekala jsem to, že když budu nemocná budou se chrlit nápady na články, které napíšu, budu přidávat klidně více článku denně, ale hele...ono nic. V pondělí jsem chtěla napsat o tom, co jsem dělala o víkendu, ale to jsem vlastně jen nakupovala a byla na rozsvicování Vánočního stromečku u nás v centru (což jsem ani bohužel nevyfotila) a pak na punči.

V sobotu půjdu s taťkou mamce něco koupit ještě k Vánocům a v neděli půjdu koupit poslední dárek. Upřímně řečeno, jsem celkem zklamaná z toho, že Vím co dostanu od rodičů, jenom u sourozencu nevím, co dostanu. Ke konci týdne nejspíš začneme s mamkou nejspíš péct cukroví (letos se mi do toho skoro vůbec nechce). A příští týden v pátek se nejspíše vrhnu na balení dárku (ještě předtím Vám vyfotím co jsem komu koupila:D)