tired of fake friends.

10. prosince 2015 v 19:20 | C. |  Diary
jsem unavená...unevená ze všech lidí, kteří si hrají na přátelé, i když jimi v žádném případě nejsou...
z lidí, kteří mají potřebu někoho neustále řešit a rozšiřovat o něm všechny možné nesmysly...
V podstatě je známe všichni. Jsou to lidi, kteří na nás hrají, že je vše v pořádku, opak je ale pravdou.

Upřímně, nevím co mě deprimuje více, jestli ta faleš kolem nás nebo jestli to, jak často se nám to stává. Máte kamarádku, říkáte ji v podstatě všechno, ví o tom kdo se Vám líbí, s kým si píšete, kde kupujete oblečení, jakou máte velikost oblečení. O měsíc později se dozvíte, že tu celou dobu všechny ty věci, se kterými jste se jí svěřili, říkala jiným lidem. Taky se dozvíte to, že si začla psát s klukem, který se Vám tu celou dobu tak moc líbí.
No neřekli byste že to je nefalšovaná kráva? Neřekli? V tom případě před Vámi smekám, za Vaši klidnou povahu. Já bych slečně vyškrábala oči.

Asi nejdůležitější věc, kterou můžeme udělat je to, ať změníme sami sebe, pokud to děláme my samotní. Ovšem pak je tu možnost druhá...a to ta, že někoho takového máme ve svém okolí. První možnost je, že dotyčný je právě ten který roznáší o Vás... Snažte se s dotyčným přestat bavit (to dělám vždycky já) v druhém případě je to, že za Vámi někdo donaší. Snažte se informace ignorovat, nekomunikovat s osobou. Jí to přejde a přestane za Vámi a možná později za Všemi chodit. Jenomže, samozřejmě... je tu ta maličkost ... svině sviní zůstane, že?
Věc nad kterou přemýšlím je, proč ta falešnost kolem nás vznikla? Proč někoho baví řešit náš život...

Jednoduchá odpověď...

Většinou nám osoba něco závidí...Ať už vzhled, známky, vědomosti, oblečení, peníze, telefon, přátelé, vlastnosti, talent nebo v podstatě cokoliv jiného. Pokud máte pocit, že Vám nikdo nemá co závidět, jste naomylu. Na velkém omylu. A proč? Protože lidé jsou schopni závidět kde jakou hloupost. Nebo je to prostě věc, která Vám příjde jako samozřejmost. A to je ten problém... Ten problém, že lidi jsou závistiví a mají nutkání nepřát ostatním...

Tím ostatním, myslím v podstatě hlavně Vás, protože dneska se s Vámi bavím poměrně hluboce, což taky někdy není od věci, že?


Reakce...
Většinou věc, která je pro mě zlomová. Nedokážu někomu, kdo mě pomlouval, rozšiřoval o mě jakoukoliv věc, která nebyla pravda nebo věc, která je soukromá a velice osobní, říct v klidu názor... Nedokážu to.
A to už z toho principu, že mi něco provedl. Jsem cholerik.
C h o l e r i k
tolik pravdy a popisu mé osobnosti v jednom slově.
Takže většinou to končí hádkou. Hádkou, kdy musím mít nutně poslední slovo a nutně musím mít pravdu. I když ji nemám, jsem si vědoma, že ji určitě mám a je něco špatně. Dobře, ne vždy. Umím si uvědomit chyby, ale upřímně řečeno, dokázali byste někomu kdo Vás pomlouval říct něco v klidu? Dokázali?

V případě, že Vás někdo pomlouvá, existuje nejhorší věc, jakou můžete udělat... a ta nejhorší věc je to, že to oplatíte.
Že něco o ostatním rožšíříte... protože takhle se z tohoto stane začarovaný kruh, ze kterého se nebude pravděpodobně jednoduché dostat.

A jak to máte Vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s lidmi, kteří si pouze na přátelé hrají a jsou naprosto falešní? A nebo jaké máte zkušenosti obecně s tímto tématem? Jaké je podle Vás nejlepší řešení a co je podle Vás příčinnou?
Děkuji za pozornost.

Vaše C.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andey Andey | Web | 10. prosince 2015 v 20:01 | Reagovat

Naprosto ti rozumím.
Proto se už kamarádkám nesvěřuji, i když teď na gymplu jsou mnohem lepší než na základce, ale kde mám tu jistotu, že to neřeknou.
Měla jsem kamarádku, kterou jsem dříve považovala za nejlepší, ale poslední dva roky se vybarvila. Už jsem kamarádkám celkově nic neříkala, jelikož se ve třídě celkově pomlouvalo a já pak už nevěděla, co je pravda. V devítce jsem s ní seděla a teď kolem mě projde, jako by mě neznala. Nedokázala jsem se s ní přestat bavit. Jeden den se mezi námi něco stalo, ale další den jsme se smály a bylo všechno v pohodě. Myslel sem si, že ze základky mi zbyla alespoň jedna kamarádka (jiná), ale teď si už ani nepíšeme.
Souhlasím s tebou, že lidé závidí. Vím, jaké to je.
Jsem ráda, že už to beru jako minulos.
5ešení? Nevím. Vydržet.
Určitě to zvládneš. :)

2 fakynn fakynn | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 11:26 | Reagovat

Můj jedinej sen je jednou potkat opravdového přítele, kterému můžu věřit a nebudu s emuset bát, že mi každou chvilku vrazí kudlu do zad.

3 Hann♥ Hann♥ | Web | 11. prosince 2015 v 12:41 | Reagovat

Nesnáším absolutně nesnáším takové lidi!!! Nevím, co z toho mají, jestli ji to dělá dobře, každopádně je to hodně smutný. Mám takovou, bohužel, spolužačku. Strašná kamarádka, všude s tebou půjde a jakmile přijde jiná odkopne onu osobu, protože je lepší? Při nejlepším ji všechno vykváká? Na co si to lidi hrají. Kvůli jejímu kecu jsem měla ve škole problém, naštěstí ji  nevěřili a máma se naštvala a šla to řešit přímo do školy. Takovéhle lidi bych propleskávala každé ráno zprava zleva preventivně! U mě je nejdůležitější upřímnost kamarádů, že si nehrají na co nejsou. achjo akorát se rozčílím vždycky

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. prosince 2015 v 12:35 | Reagovat

Příčinou je závist, to mám taky pořád na mysli.
A řešení? Jsem tvůj pravý opak, takže působím klidně i v té největší smršti hádek, neumím ani vybuchnout nebo tak něco- to už fakt musí být něco. Na druhou stranu neberu si zase se vším servítky, i to je ale důvod k závisti, z toho kruhu se nelze vymanit. Leda často měnit lidi kolem sebe, místo bydliště, školu, práci... ale to z praktického hlediska moc nejde :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama