Dnes jsem si ve škole uvědomila, jak moc pro mě znamená moje nejlepší kamarádka. Jak už to ke mě patří, miluji plánovat budoucnost. Ať už to, co si koupím, to kde pojedu, jak budu trávit prázdniny, jak budu pracovat, kde budu studovat. Včera jsem se čistě ze zvědavosti koukala na byty v Praze. Bože, zamilovala jsem se do nejméně tří bytů. Nejčastěji to byly překrásné byty, s terasou či bazénem, obrovským oknem v obyváku a samozřejmě situovány tak, že vytvářel výhled neskutečně nádherný pohled.
Protože chci studovat na vysoké škole obor (ano, přemýšlím nad vysokou, když jsem v prváku) který není u nás, ale v Brně, Olomouci a Praze, rozhodla jsem se, že nejlepší nápad bude nejspíš Praha (tam tedy obor taky je :-D). A plánování budoucnosti s nejlepší kamarádkou začlo. Moje nejlepší kamarádka T. na vysokou nechce (což plně chápu, je moc chytrá a myslím, že pokud jí vysoká neláká, uživí se se svým mozkem i tak dobře:-D), ale i tak se mnou do Prahy chce jet (v Praze si najde práci lépe, není totiž z města a znáte to). Takže jsme dnes s T. dneska koukali na minimálně 82402 bytů a u všech si říkali, zda-li to je přímo ten náš budoucí byt.
A v tu chvíli jsem si dnes uvědmila, že to celé není o bohatsví, luxusně vybaveném domě nebo čemkoliv jiném, ale o tom, že toho, čeho si vážím je prostě moje nejlepší kamarádka. Můj parťák do života.







