1. března 2016 v 22:46 | C.
|
Po týdnu jarních prázdnin jsem se nečekaně musela vrátit do školy. Bohužel. Pondělí by relativně šlo, protože jsem měla pouze pět hodin, jelikož mi jedna hodina (konkrétně ekonomie). V pondělí mi bylo špatně, ani můj tréning mi nepomohl, což mě docela překvapilo, protože mě většinou přestane bolet hlava, když něco dělám... Ovšem, musí to být věc u které se nemusím plně soustředit (škola, úkoly, psaní článku, atd.) protože v ten moment, mě hlava bolí ještě více. Po příchodu domů a následném snězení večeře jsem se šla osprchovat, odmalovat, znáte to... Nachystat si školní tašku, napsat si tahák , nachystat si tašku do školy a následně jít spát... Ono je na mě docela brzo, jít spát v 23, protože většinou usnu až kolem 12 hodiny večerní... Tentokrát to bylo však trošku jiné, protože každé pondělí chodím spát dříve (protože vstávám v 6 a to je pro mě neskutečné peklo, jelikož běžně vstávám v 7). Dnešní den (tedy úterý) se ale neskutečně lišil od těch běžných... A proč? Odpadla mi 0. hodina.
Ale nebojte, ono se mi to vrátilo. Zítra mám místo jedné hodiny matiky, rovnou tři hodiny. Takže buď ve škole umřu nudou a tím, že budu muset přemýšlet nebo příjdu mrtvá. Dneska je za mnou test a neskutečně nepříjemná věc- slohovka! A proč? Protože jsme měli téma o lásce... Ono by to asi nebyl problém, nicméně... Mě se ve slohovce opakoval výraz "láska, slovo a výraz" hned několikrát. No uvidíme, jestli to bylo opravdu tak hrozné.

Co se týče minulého týdne... Sakra ten byl náročný. Možná bych ocenila, kdyby byl náročný více fyzicky - běháním, cvičením, sportem, neustálými venky nebo čímkoliv... Minulý týden byl totiž neskutečně psychicky náročný. Ve středu jsem šla na operaci s A. (moje malé, chundelaté štěstíčko, které se mnou tráví veškerý čas, strávený doma už 8 let). Operace měla teda být původně pouze kastrace (nic hrozného, bylo nám to doporučeno přímo od veterináře, jelikož měla zánět dělohy. Když jí píchali kanilu /píchá se nebo se kanila aplikuje???/ udělalo se mi neskutečně špatně. Opravdu neskutečně, nejspíš to tedy poznaly i doktorky, protože se mě zeptali, zda-li mi je dobře. Pak mě poslali do čekárny, donesly mi vodu a džus a řekly, ať pro jistotu v klinice zůstanu, ať se jim nikde nezhroutím. Mimo to, za mnou přišli 2x doktoři, zda-li můžou odebrat Amy kousek játer (jelikož se jim nezdají a potřebují je odeslat na rozbor) a protože jí našli na jedné straně břicha několik kuliček, takže jí vzali celou levnou mléčnou stěnu. V čekárně jsem čekala 2 a půl hodiny. Protože jsem počítala s variantou, že během operace Amy půjdu domů, kde se najím a vezmu si jídlo a pití, musela jsem zavolat sestře, ať mi donese pití. Donesla mi vodu, briošku, deku pro naší fenečku a taky podložku. Jo a abych nezapomněla, donesla mi i učebnici češtiny, protože z ní ve čtvrtek píšu. Po nekonečném čekání mi přinesli moji holčičku. V tu chvíli se mi upřímně chtělo brečet, byla celá sešitá, jazyk ven. Na klinice jsem strávila celkem 6 hodin a po příchodu domů, jsem měla stejně velké nervy, jako poté, co jsem Amy viděla po operaci. První dny neskutečně kňučela, nechtěla ani pít ani jíst.
Teď je to tedy konečně lepší a já doufám, že všechny výsledky testů, výjdou dobře.
Přežijte v klidu tento školní týden!:-*
s láskou, Vaše
C.
Aj ja ti prajem pekný zvyšok týždňa.
Tiež sa podelím s historkou od veterinára. Môjho kopova Horala nedávno počas sviatočného honu nabral na kly diviak, a tak ho bolo treba zošívať. Krv bola vážne všade a tiež som mal pocit, že mi asi bude zle. Veterinár ho však pozošíval parádne, dokonca mu v bruchu nechal aj takútrubičku, aby mu mala kadiaľ odtekať krv a iné tekutiny. Ležal, chudák, na chodbe, jazyk von a pomaly sa prebúdzal. Už sa mu začali uvoľňovať aj črevá, takže som mal celkom arómu, keď zrazu zazvonili Jehovisti, že či sa nechcem porozprávať o bohu. Kým sme stáli pri dverách, Horal sa odplazil zo svojej deky a nešikovne (ešte mu poriadne nefungovali laby ani papuľa) sa Jehovistov poúsil zožrať... a ja som si zrazu uvedomil, prečo mám toho psa tak rád a prečo si zaslúži, aby som strávil celý deň staraním sa o neho. :)